Podle legendy bylo vytýčení trati tak složitým problémem, že byla zajatým rakousko-uherským inženýrům odsouzeným po válce k doživotním pracem nabídnuta svoboda za vyřešení problému s trasováním; jeden ze stavitelů výzvu přijal a vyprojektoval trať, která z údolí postupně dospěla až k hřebeni dělícímu oba železniční systémy. Zbývalo prorazit masivem tunel dlouhý 1667 metrů a práce postupovaly rychle z obou stran. V den, kdy se měli barabové setkat uprostřed kopce, se však propojení nepodařilo, což znamenalo špatně spočítaný projekt a zhrzenou vidinu svobody. Nešťastný inženýr se nedaleko tunelu oběsil jen pár chvil předtím, než jeho kolegové našli ve výpočtech drobnou chybu - samotný projekt byl spočítán správně a k úplnému proražení tunelu opravdu došlo, pouze s několikadenním zpožděním.
Šarganská osmica je úsek úzkokolejné železniční dráhy v Srbsku poblíž bosenské hranice, vedoucí krajem romantických hor, ve kterém se střídají pláně a skály, kopce a údolí, pastviny, řeky a lesy. Hornatá oblast, kterou trať prochází, je jako vystřižená z romantických představ o divočině, včetně vodopádů, kamenných ramp, strží a úbočí posetých voňavým jehličím pokroucených borovic. Kraj s rozeklaným složitým terénem je přístupný pouze po kolejích úzkokolejky plné tunelů, mostů, zárubů a staniček vonících dřevem a páchnoucích dehtem. Staniček, ve kterých se sice čas zastavil, ale přesto jimi projíždí vlaky.
Přestože byla Bělehrad a Sarajevo jedna z nejvýznamnějších měst království Srbů, Chorvatů a Slovinců, dočkala se vzájemného přímého železničního spojení až ve 20. letech 20. století, kdy byly fenomenální stavbou propojeny dvě samostatné úzkokolejky: první srbská, vedoucí z Bělehradu až nad strmou hranu kopců nad Morkou Gorou a druhá, rakousko-uherská, končící o stovky metrů níž v hlubokém kaňonu řeky Driny, kde se mezi skalami rozkládá historické město Višegrad. Vzdušnou čarou odděluje obě místa pouhých dvacet kilometrů, výškou se však liší o více než pět stovek metrů.
Pramenem informací o Šarganské osmici a jedním z vůbec nejlepších filmů, které znám a doporučuji, je snímek srbského režiséra Emira Kusturici Život je čudo (česky Život je zázrak), který se odehrává v období jugoslávské války (cca v letech 1992-1994) přímo na nejzajímavějším úseku trati, zejména ve stanici Golubići - Голубићи, kde bydlí hlavní hrdina Luka s manželkou Jadrankou a synem Milošem. V romanticko-dramatickém ději filmu se objeví krásná bosenská válečná zajatkyně Sabaha, ke které Luka vzplane nenadálou láskou, a na pozadí války v prostředí rozestavěné úzkokolejky prožije typicky kusturicovská snová dobrodružství.
Odvážný projekt propojení obou tratí a tím i rozsáhlých železničních systémů započal v roce 1916 za rakouské okupace území na dnešním pomezí Srbska a Bosny a Hercegoviny. Neuvěřitelnou trať probíjející se skalnatým terénem za pomoci několika desítek tunelů, přes mosty a po svazích začali stavět ruští a italští zajatci v roce 1916 v nejobtížnějším místě, kde tvoří trať dvojitou osmičku, dvakrát v tunelech kříží sama sebe a na svahu vede v některých místech až ve třech úrovních nad sebou. Po závalu tunelu, pod nímž zůstalo přes 200 zajatců, byly práce zastaveny a stavba pokračovala až po vyhlášení nového království v roce 1922 pod vedením americké firmy Phoenix, po jejímž krachu převzal dílo stát.
Na svazích byly zbudovány zásobovací lanovky, tunely prorážely tisíce dělníků a 15. ledna 1925 došlo ke slavnostnímu dokončení Šarganské osmice, jak byla trať příznačně pojmenována.
Paradoxně pro kraj horského pomezí nebyla téměř žádným přínosem. Její význam byl především strategický a hospodářský - po trati projíždělo denně zhruba 40 vlaků, ale především nákladních nebo rychlíků z Bělehradu do Sarajeva (cesta trvala 23 hodin), regionální vlaky byly v řídké krajině hor a lesů málo využívané a v nejkrásnější stanici celé trasy - Jatare, která je mimo všechny obce na strmé stráni, údajně nikdy nenastoupil ani nevystoupil žádný cestující. Houkání parních píšťal a dunění kol na spojnicích ustalo v roce 1974 po necelém půlstoletí. Koleje byly vytrhány, náspy zaplavily přehrady, kola se zastavila, kdysi životem kypící tunely osiřely…
Avšak ne navždy. Díky nadšení místních dobrovolníků a pozdější podpoře srbské vlády se od roku 1997 rozběhly rekonstrukční práce a tak každým rokem přibývá nově položených kolejí - nejkrásnější úsek Osmice dnes už běžně brázdí úzkorozchodné vlaky a mezinárodní železniční spojení až do Višegradu je na spadnutí. Rekonstrukčními pracemi byla údajně pověřena i armáda, a tak se staví a staví - mrtvé stanice ožívají a alespoň pro malý kousek Evropy je letošní jaro také jarem železničním.
Článek na dané téma si můžete přečíst rovněž na serveru Správným směrem.cz
Článek ze dne 1. 5. 2014 byl naposledy upraven dne 10. 4. 2018 a zobrazen celkem 12775×, naposledy dne 3. 5. 2024 v 4:10.
| Texty na téma Šarganska Osmica | Zpět | Nahoru |
| | Reportáž:
Šarganska osmica a Sarajevo
26. 3. 2013 | | Téma:
Databáze Úzkokolejek
Následující seznam úzkokolejek obsahuje všechny dráhy o rozchodu menším než standardních 1435 mm, o jejichž existenci se podařilo získat spolehlivou informaci … | | Téma:
Železnice, dráhy
Pravděpodobně nejzajímavějším druhem dopravy je doprava drážní. Nejen železnice různých rozchodů od pitoreskních úzkokolejek přimykajících se ke svahu po rychl… | | Téma:
Srbsko
leží v v ORP v nadmořské výšce m. V roce zde žilo obyvatel. má katastrální území o rozloze ha.Seznam železničních zastávek a stanic na katastruSrbsko… | |
|
